Z moderní kuchyně se libeček lékařský téměř vytratil, naproti tomu ve středověku nechyběl v žádné bylinkové zahrádce. Tato vytrvalá bylinka nabízí mnohostranné využití. V kuchyni se používá pro svou silnou, kořenitou vůni a chuť. Přidáváme jej do polévek, k dušenému masu, zelenině, do omáček i do salátů. Čerstvý libeček nebývá v obchodě často k sehnání, vyplatí se jej proto pěstovat.
Chutí se libeček trochu podobá celeru, ale je silnější, aromatičtější a víc voní po citronu a kvasnicích. V jižní Evropě se silné řapíky libečku kandují, stejně jako andělika a sušená semena se používají jako kmín do chlebových směsí a do sušenek.
Rovněž kořeny jsou jedlé, ale jen málokterý zahrádkář by chtěl pěstovat obří libečkové keře jen kvůli kořenům.
Nejčastěji se tedy používají lesklé tmavozelené listy, a to jako koření do zeleninových polévek a do masových směsí, kterým dodají velmi plnou a bohatou chuť. Špetka sušeného libečku udělá například s boloňskou omáčkou pravé divy a nadšení hosté si budou marně lámat hlavu, jakou tajnou přísadu jsme do ní asi dali.
Opláchnuté a jemně nasekané listy přidáváme do vývarů, do rybí polévky a k vařené zelenině. Můžeme je přisypat i do omelety, salátové zálivky či smetanové omáčky, špetku přidáme i do míchaného salátu.
